Rozhovor s Klárou Kratochvílovou, vedoucí pedagožkou školičky Kamarádi do deště
jsme si s Klárkou, vedoucí školičky Kamarádi do deště, povídaly o tom, co všechno stojí za každodenním fungováním dětské skupiny, velmi rychle bylo jasné, že tím nejdůležitějším nejsou ani pomůcky, ani program, ale lidé. O svých kolegyní ze školičky mluví s obrovskou vděčností a bez váhání říká, že by za ně „dýchala“. Důvěra, vzájemný respekt a lidská blízkost se pak přirozeně přenášejí i k dětem i rodičům.
V našem rozhovoru Klára popisuje svou cestu k práci s dětmi, to, co jí na ní dává největší smysl, i to, jak v praxi vypadá respektující a Montessori inspirovaný přístup v malé školičce. Otevřeně mluví o adaptaci, samostatnosti dětí i o drobných každodenních situacích, které tvoří pevné základy pro jejich další vývoj.
Co vás přivedlo k práci s dětmi a co vás na ní nejvíce baví?
V roce 2015 jsem vystudovala střední pedagogickou školu a od té doby je práce s dětmi mojí každodenní radostí. Děti jsou opravdové, žijí tady a teď a člověka to přirozeně zpomalí a naučí vnímat svět jinýma očima.
Vždycky mě to táhlo k alternativním způsobům vzdělávání a nejvíc si rozumím s Montessori přístupem. Absolvovala jsem akreditovaný kurz, kde jsem načerpala inspiraci a utvrdila se v tom, že právě tahle cesta mi dává smysl.
Jak poznat, že je dítko připravené na skupinku?
Každé dítě je jiné a připravenost nejde přesně „změřit“. Za mě je důležité hlavně to, jak to cítíte vy jako rodič. Pokud máte důvěru a jste si jistí, že to společně zvládnete, určitě má smysl to zkusit.
Rodičům říkám, ať se nebojí školičku vyzkoušet. Děti nás totiž často překvapí tím, co všechno zvládnou.
Signály mohou být různé, není to o jednom konkrétním projevu. Někdy pozorujeme, že dítě vyhledává ostatní děti na hřišti, je zvídavé nebo má chuť zkoušet nové věci a zapojovat se. U každého dítěte to ale může vypadat jinak. Důležité je dítě vnímat, naslouchat mu a nechat věci plynout jejich vlastním tempem. Zároveň ale platí, že není dobré na dítě tlačit, pokud to ještě není ono. Každé dítě má svůj čas a své tempo. Často se pak stane, že se vrátí třeba za pár měsíců a najednou je to úplně jiné, jde to krásně a přirozeně.
Jak zvládnout adaptaci na školičku?
Adaptace je proces a každé dítě ji prožívá jinak. Já ji často přirovnávám k tomu, jako když nastupujeme do nové práce. Také potřebujeme čas, abychom si zvykli na nové prostředí, lidi i režim. Za mě je důležité jít na to postupně a v klidu. Pomáhají kratší začátky, jasné a klidné loučení a hlavně důvěra v to, že to dítě zvládne.
Děti potřebují cítit jistotu, že se pro ně rodič vrátí a že jsou v bezpečí. Zároveň vnímám, že každé dítě má své tempo a je důležité ho respektovat. I tady hodně pomáhá otevřená komunikace s rodiči.
V čem vidíte největší přínosy dětské skupiny pro malé děti?
V dětské skupině děti získávají první zkušenosti s kolektivem a postupně si budují samostatnost. Učí se sdílet, čekat, domlouvat se a respektovat druhé. Díky menšímu kolektivu je zároveň prostor na individuální přístup, což je pro mě hodně důležité. Každé dítě má možnost rozvíjet se svým tempem a cítit se přijaté.
Jaké prvky z Montessori pedagogiky ve školičce uplatňujete?
Montessori přístup je mi velmi blízký. Vnímám ho hlavně jako cestu k tomu, aby děti byly samostatné a přirozeně zvládaly běžné věci každodenního života. U dětí ve věku 1,5–3 roky se zaměřujeme hlavně na praktický život, smyslové činnosti a také na jazyk, tedy rozvoj slovní zásoby, logopedickou prevenci i správnou výslovnost. Děti u nás běžně věší prádlo, pomáhají po obědě s úklidem, chystáme společně svačinky, pečujeme o okolí školičky, zaléváme květiny nebo třeba zdobíme třídu květinami.
Já mám nejradši, když děti pracují s reálnými věcmi, potřebují si to opravdu osahat, vyzkoušet a zažít. A samozřejmě se tu občas něco rozbije. Chyba je součást učení a zkušenost. V tu chvíli si řekneme: „Nevadí, uklidíme to spolu,“ v klidu to dáme dohromady a jedeme dál.
Co se děti ve skupince učí, aniž by si to možná rodiče na první pohled uvědomili?
Děti se tu učí spoustu drobností, které ale mají velký význam. Učí se počkat, až na ně přijde řada, zvládat malé konflikty, říct si o pomoc nebo si jednoduše říct, co právě potřebují. Přirozeně si u toho rozvíjejí i slovní zásobu a učí se víc komunikovat s ostatními dětmi. Postupně tak získávají větší samostatnost, trpělivost a jistotu v sebe sama. A vlastně se tím úplně nenápadně připravují i na přechod do mateřské školky. Jsou to možná malé věci, ale právě ty dělají ten silný základ.
Co byste vzkázala rodičům, kteří zvažují, jestli dát dítě do skupinky?
Ať se nebojí to zkusit. Rodiče často cítí, že nejlépe rozumí svému dítku právě oni. A je v pořádku to tak cítit. Pokud ale víte, že vás čeká návrat do práce nebo si chcete na pár hodin v týdnu vytvořit prostor pro sebe či jiné aktivity, může být dětská skupina krásným prvním krokem mezi vrstevníky. Důležité je vybrat takovou skupinu, kde se budete cítit dobře i vy, jako rodiče. Zvolte školičku kde vám dává smysl přístup, sednete si s personálem a je vám tam příjemně.
Děti nás hodně vnímají. Když jsme klidní a jistí, pomáhá to i jim cítit se bezpečně. Není potřeba na nic tlačit. Dejte tomu čas, zkuste to postupně a vnímejte, jak se vaše dítě cítí.
V čem je školička Kamarádi do deště jedinečná?
Naše školička je výjimečná svým malým kolektivem a rodinnou atmosférou. S dětmi i rodiči jsme si blízcí, všechno spolu otevřeně řešíme a hledáme cestu, která je pro všechny příjemná. Velkou roli u nás ale hraje i náš tým. Moje holky (tety, chůvy – je to v podstatě jedno, protože se stejně oslovujeme jmény) do téhle práce dávají kus sebe a je to na nich opravdu znát.
Pro děti jsou velkou oporou, takovými jistotami. Děti vědí, že za nimi mohou kdykoliv přijít pro obejmutí, pochopení nebo jen pocit bezpečí. A právě tahle blízkost, důvěra a opravdovost je to, co podle mě dělá naši školičku výjimečnou.
Ladí vám přístup Kláry s tím, co hledáte?
👉 Přijďte se podívat osobně
👉 Nebo rovnou vyplňte nezávaznou přihlášku a my se vám ozveme
